Narutovy myšlenky přírody

31. července 2008 v 11:44 | JiTuŠ@K |  Moje psaní - pov. anime
→ No psala jsem o Narutovi, jak si lebedí v přírodě a myslí nad láskou (ale né asi takovou, jakou máte nemysli)
→ Newím, jak mě napadlo o něčem takovém psát.. Ani netuším, zda to má nějaký určitý smysl.. Jen jsem pouze trošku víc byla mimo..
↓čti pod perexem↓

Mé oči bloudí nicotou s pohledem nahoru. Obloha se usmívá jasně žlutým světlem od neznáma. Listy tancují po větru, který naráží do stromů. Krajina se kolem mě pohybuje tak krásně a hřejíc ně do mého srdce, ale ani to nezahřeje mojí ledovou ránu. Mám lásku.. Lásku přátel, kteří mi dávají sílu.. Sílu někoho chránit, ale já stále cítím, že mi něco chybí. Když sleduji všechny ty co mě drží nad vodou, pod kterou je hladina temnoty, smutku a samoty. Cítím všechnu tu energii co mi dává každý den Sakura. Přemluví mě usmát se a nevzdávat se. Pouhý pohled na Sakuru, kdy je smutná jsem smutný i já. Není to tím, že kní ehm. no cítím něco více než přátelství, ale je to tím, že mě dokázala postavit na nohy vtom nejhorším.. Já už pouze pozoruji její vyzařující city a jsem jako její dvojče. Dvojčata též cítí co se děje tomu druhému a tak to mám i já.. Vždy pří jdu na pomoc všem co mám ráda.. Klidně i babče Tsunade a nebo Sasukému, kterému jsem ještě nepomohl, ale já to napravím.. Když si tu říkám tahle prázdná slova, stále cítím něčeho ne dostatek. Necítím a neznám lásku rodiny (rodičů). Zírajícně okouním na děti co mají opory někoho, kdo s nimi bude vždy v srdci. Láska rodičů se nedá nahradit a to já vím moc dobře. Otce, ani matku neznám a nevím, kde jsou a co dělají. Vesničané mě pouze znají, jako démona a o rodičích nepadne ani slovo. Nikdo mi nic nechce říct. Proč ? Proč je to tak krutý ? Chci poznat tuhle lásku za každou cenu ! Netuším, jak jí dosáhnout a to je ta moje první nicota naděje. I když pozoruji krajinu naší vesnice, nikde nedostanu odpovědi.. Kdyby tehdy 4. hokage do malého děťátka nedal démona, mohlo, mohlo by být všechno jinak. Třeba on byl ten jediný kdo to věděl ? Ne.. To si můžu říkat jen do vzduchu. Vlaji do rytmu s trávou zvuku větru. Všechna tahle příroda stejně ví, jak povzbudit.. Všechen ten čerstvě naladěnej vduch, rytmus, suštění trávy a listů, poslech tekoucí vody mi dokázala vyčistit hlavu s novými myšlenkami. Už vím, že nemá cenu se zabývat , kdo jsou ti co mě stvořili. Chápu.. Musím chránit ty co mám rád a žijí, abych oplatil všechnu jejich lásku, energii a city co mi dokázali darovat pouhým přátelstvím a dítěti, jako jsem já je to nejkrásnější dárek v životě co může být.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LenQa^^ LenQa^^ | Web | 31. července 2008 v 11:46 | Reagovat

to je good =)^^

2 nettiex nettiex | 3. srpna 2008 v 16:29 | Reagovat

To je krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama